Rakousko 2018 - Abersee
V letošním roce jsme sice chtěli zdolat nějaké vysoké hory, ale Vašek se rozhodl jet na podzim do USA, a jelikož vše stihnout nejde, skončili jsme opět u našeho oblíbeného jezera Wolfgangsee v Rakousku. Program podobný, jako v minulých letech – lezení, cyklistika, ferraty, koupačka v jezeru, pohoda, relax.
Tentokrát jsme program obohatili ještě o dovezenou loď, Pálavu, protože jsme měli v úmyslu vylézt dlouho plánovanou cestu Seenot (6+). Tato téměř legendární cesta se nachází ve stěně Falkensteinwand, což je rozsáhlá skalní stěna vypínající se nad jezerem Wolfgangsee a zajímavá je především tím, že nástup na ni je přímo z jezera, tudíž se k ní musí dojet na nějakém plavidle.
Pondělí 23.7.2018 – v ranních hodinách vyrážíme vzhůru za dobrodružstvím Jelikož je nás více než obvykle, jedeme dvěma auty. Proti předchozím letům jsme pouze lehce obměnili sestavu. Michalův „traňďák (Michal, Vašek mladší a starší, René, Patrik) a skupina číslo 2, Vikiho KIA (Viki, Lenka, Mára a Jerry). Po příjezdu do známého kempu v Abersee na břehu jezera Wolfgangsee jsme zjistili, že mají plno. Paní „kempná“ si nás však pamatuje z předchozích let a tak se pro nás jako pro štamgasty místo našlo. Bylo třeba jen shrabat seno z části louky, což se během chvíle podařilo. Postavili jsme stany, uvařili a zbytek dne se věnovali odpočinku, koupání, konverzaci a konzumaci dovezených zásob nealko nápojů.
Úterý 24.7. Dopoledne je na programu ferrata Drachenwad. Tu se nám podařilo i přes velký nápor ferratistů poměrně rychle přeběhnout (asi tak za „hoďku“, jak by řekl Michal).
Po obědě jedna část výpravy (Michal, Vašek st., Mára a Jerry) vyrazila na již avizovanou stěnu Falkensteinwand. Cesta lodí pod stěnu trvala necelou hodinu. Po ukotvení loďky a ustrojení se do sedáků vyrážíme do stěny. Nejprve Michal a já, po nás Mára a Jerry. Můj problém byl, že jsem v pekelném vedru, které toho dne panovalo, podcenil pitný režim, a již v loďce cítil silnou dehydrataci. Vody jsme s sebou rovněž neměli nazbyt. Proto jsem po vylezení 2 lanových délek dospěl k rozhodnutí, že se s Jerrym vrátíme, zatímco Michal cestu doleze s Márou.
Po slanění se tedy s Jerrym vracíme do kempu s tím, že pro kluky dojedeme autem okolo jezera. Má dehydratace dosáhla mezitím takového stupně, že jsem nelenil a žízeň vydatně uhasil vodou z jezera. Nic mi z toho nebylo, tak asi byla pitná. S Jerrym mezitím skládáme maturitu z řízení lodi. Moc nám to nešlo, ale do kempu jsme ve zdraví dojeli. Po nezbytném občerstvení skáčeme do auta a jedeme pro kluky. Ty jsme po kratším hledání nakonec našli a dopravili zpět do kempu. Z jejich vyprávění vyplynulo, že měli rovněž velké problémy s vodou a nebýt studánky v kapličce, kterou našli někde na vrcholu, asi by padli žízní.
Lezecká cesta není tak obtížná, jak by mohlo napovídat hodnocení 6+ (snad autor do hodnocení začlenil expozici a problematickou dopravu k nástupu), je výborně odjištěná a v nejtěžším místě je navíc k dispozici k překonání kus fixního lana. V horkých letních dnech doporučuji vzít si s sebou opravdu dostatek vody. Z vrcholu se standardně slaňuje zpět do loďky a vrací se na základnu přes jezero, jako jsme to učinili s Jerrym. Mezitím co my jsme se trápili lezením a pádlováním po jezeře, René si udělal krásný výlet na kole po okolních kopcích a Vašek ml. s Patrikem se věnovali odpočinku.
Středa, 25. 7. V plánu je lezení na nedalekém Plombergsteinu. To jsme realizovali v dopoledních hodinách. Nelezli jsme zde poprvé, ale stále je zde co objevovat. Vícedélkové cesty jako Amigos, která se v druhé polovině větví ještě na variantu nazvanou Three musketeers patří k opravdovým lahůdkám. Pevný neoleštěný vápenec, super odjištění, nádherná expozice. Jedna část výpravy se věnovala lezení i v odpoledních hodinách, a na sklonku dne se ještě vydala na dobrodružnou plavbu přes jezero do městečka St. Wolfgang na limonádu. Zatímco já, Junior, René a Michal jsme se odpoledne vypravili na vyjížďku na kole v okolí jezera. Objeli jsme část jezera až do St. Gilgenu, potom po krásných šotolinových cestách kopec zvaný Schafberg a následným klesáním jsme se dostali k jezeru Schwarzenersee. Zde jsme si dali limonádu a polévku v hospůdce, kterou jsme již navštívili v minulých letech a konečně se i vyfotili se „sličnou šenkýřkou“ věkové kategorie 70+ v tradičním místním kroji. Sjezd od jezera do Stroblu a následně do kempu je opravdová cyklistická lahůdka, kterou jsme si náležitě vychutnali.
Čtvrtek, 26.7. Já mladej a René jedeme na celodenní cyklistický výlet do okolí Bad Goisern. Do Bad Goisernu jsme jeli autem, odtud již na kole. Nástup jsme asi úplně netrefili, některé úseky s prudkým stoupáním byly téměř nesjízdné, ale posléze jsme se dostali na známé šotolinové cesty a odtud už to byl mimořádný bikerský zážitek. Nejprve krásné vrstevnicové cesty, potom následoval sjezd až k jezeru Altausser see, mírné stoupání a posléze cca 12 km luxusní sjezd údolím Rettenbachtal do Bad Ischlu. Odtud už jen dojezd cyklostezkou podél řeky Traun zpět do Bad Goisernu, kde jsme nechali auto. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili kousek od Abersee v pěkné hospůdce na tradiční „Lébrknédlsuppe“ a limonádu. Celkově mohu hodnotit jako super zážitek. Druhá skupina se věnovala celý den lezení na Plombergu.
Pátek 28.7. – Mára vygooglil, že pěkné lezení je ve skalách okolo jezera Traunsee, zvaných Traunstein. Tak jsme to jeli vyzkoušet. Jel s námi i René, ten se však po příjezdu k jezeru vydal zpět na kole. My zatím stoupáme stezkou kolem jezera, tunelem a posléze jednoduchou ferratou a suťoviskem pod nástup. Sice jsme lehce zabloudili, ale za pomoci místních borců se nám nakonec podařilo zorientovat. Já s Juniorem jsme si vybrali nepříliš náročnou, ale naprosto úžasně fotogenickou hranu celého masívu, obtížnosti tak 3-4. Ostatní hledali těžší cesty. Určitě jsme neprohloupili, protože cesta nebyla technicky příliš náročná, ale poměrně exponovaná s nádhernými výhledy na jezero Traunsee. Asi ve třetině cesty jsme narazili na mladého Rakušana, kterému místní borci nakukali, že naše cesta je „easy“ a že to dá sólo bez jištění. Nedal. Bylo nám ho líto, tak jsme lezli dále s ním a vytáhli ho na vrchol. Odměnou za záchranu života nám věnoval 5 Euro na drink (stačilo to akorát pro jednoho, asi to byl synek z chudých rakouských poměrů). Mezitím dolezli na vrchol i ostatní, ale ze svých cest nebyli příliš unešeni. Asi jsme s mladým zvolili opravdu dobře. Při zpáteční cestě jsme ještě zvládli koupačku v jezeře. Zřejmě jsme svou „výbavou“ zaujali místní borce (neměli jsme plavky), protože za námi jeden z nich, uznale pokyvujíce hlavou, přišel a věnoval nám 4 lahve vychlazené limonády Radler (tvrdil, že ho nakoupili moc, ale mysleli jsme si o tom své). Nicméně moc jsme o tom nepřemýšleli, limonáda přišla po náročném lezení mimořádně k chuti. Před odjezdem jsme se ještě stavovali v útulné hospůdce za účelem doplnění tekutin, nechyběla ani tradiční polévka s velkým „knédlem“.
Sobota 28.7. – Toho dne jsme vyrazili zdolat ferratu Postalmklamm. Výjezd k nástupu po Postalmstrasse je placený, kdo chce ušetřit, musí několik km pěšky. Ferrata je sama o sobě zážitkem. Několikrát se přechází z jedné strany kaňonovité soutěsky na druhou přes lanové můstky. V závěru si mohou ti odvážnější vyzkoušet obtížnější variantu F. Kdo nikdy podobnou věc nelezl, není to až taková sranda. Hladká převislá stěna, nic na nohy, k dispozici je jen to ocelové lano. Ti lepší z nás to ovšem zvládli. Po absolvování ferraty jsme autem ještě vyjeli na Postalmhütte. Člověk si zde připadá jak v ráji. Nádherné vonící louky, pasoucí se koně, krávy, krásná horská panoramata. Celý výlet jsme okořenili návštěvou historické chaty, kde k občerstvení nemohla chybět limonáda a polévka. Odpoledne jsme někteří věnovali odpočinku u jezera a koupání, tvrďáci se vydali ještě něco vylézt na Plomberg.
Neděle, 29.7. V dopoledních hodinách, jakmile oschly stany po nočním deštíku, stany balíme, nakládáme materiál i kola do aut a odjíždíme domů. I když to podle mého vyprávění někomu může připadnout jako pohodová dovolená proložená neustálou konzumací limonády, nebylo tomu tak. Vždy po celodenním lezení, ferratování a ježdění na kole jsme byli i díky mimořádně teplému počasí (za celý týden snad jen jedna krátká přeháňka) velmi unaveni. A ta limonáda patří tak nějak k lezecké kultuře a rozhodně jsme si ji za předvedené výkony zasloužili. Odjížděli jsme maximálně spokojeni. Zvládli jsme vše, co jsme chtěli, asi i něco navíc. Ještě dlouho budeme vzpomínat na nádherné hory, přírodu, jezera, krásné zážitky, veselé historky, vtipy a hlášky, které jsme slyšeli již mnohokrát, ale stejně si je vždy rádi znovu připomeneme. Celou akcí se nesla úžasná atmosféra, pohoda, klid a duch přátelství. Za sebe mohu říci, že to byla jedna z nejlepších akcí, na jakých jsem kdy byl. Nedávno jsme řešili, kam pojedeme příští rok. Chtěl bych konečně po delší době vylézt nějakou vyšší horu, v hledáčku mám např. cestu Biancograt na Piz Berninu. Většina však chce jet opět do Rakouska k jezeru. Tak snad zvládneme obojí.
Vašek
