Okolní skály

Kružberk

Helfštýn

Černotín/Hlůzov

Potštátské skály

Malý Rabštejn

Velký Rabštejn

Štramberk



    HOROLEZECKÉ TERÉNY NA HRANICKU
 

 Helfštýnské skály
 
     Helfštýnské skály leží na severozápadním úbočí svahu pod známým středověkým hradem Helfštýnem, který se tyčí nad obcí Týn nad Bečvou. Skály jsou charakteristické svými plotnami, které leží místy terasovitě nad sebou. Jsou složeny převážně z ruly s občasnou příměsí jiných hornin. Výška skal a tím i jednotlivých cest se pohybuje od 15 do 40 m. Průměrný sklon skalních ploten je 75°. Plotny jsou místy rozrušeny kolmými trhlinami, většinou se však leze po vodorovných lištách a drobných výstupcích. K zlezení cest vyšší obtížnosti je potřeba mít velmi kvalitní lezeckou obuv, výbornou lezeckou techniku a sílu v prstech. Celá lezecká oblast se skládá z několika skalních ploten                a bývalého lomu, které leží několik desítek až stovek metrů od sebe v již zmiňovaném severozápadním úbočí svahu. Horolezecká činnost zde byla zahájena a první cesty vylezeny v roce 1965. Postupně  až do dnešních dnů zde vzniklo celkem 116 lezeckých cest od obtížnosti II až do obtížnosti VIII+ UIAA. Zřejmě největší lezecký boom zažila tato oblast v osmdesátých letech, kdy v oblasti vznikla celá řada hodnotných cest, jako       je dnes již legendární Pochlebník obtížnosti VIII od Standy Miloše. Nejvíce cest zde vytvořili hraničtí lezci S. Miloš, L. Marek, M. Kožík, P. Matoušek a lipničtí lezci bratři Lukešové, Novotní, Hradílkovi, J. Urbánek  a další lezci. (Sitař, 1988). V devadesátých letech upadla celá oblast v zapomnění a kromě místních zavítali do zdejších skal lezci         z větší vzdálenosti jen sporadicky. V posledních několika letech Pavel Lukeš, místní lezec a autor celé řady prvovýstupů ve spolupráci s J. Babačou, S. Bartoškem a současným správcem skal S. Milošem, rovněž autorem řady prvovýstupů, přejistili všechny plotny, dodělali několik nových cest a dohlíží a aktivně se podílí na pravidelném čištění a údržbě skal. Díky tomu zažívá Helfštýn opět období  oživení, kdy se do oblasti sjíždějí lezci          z blízkého i vzdálenějšího okolí. Velkou nevýhodou skal je jejich umístění v listnatém lese a s tím spojená značná vlhkost. V důsledku toho dochází k jejich rychlému zarůstání mechem a vegetací. Po vydatnějších deštích bývají skály  i několik dní nelezitelné. Jednotlivé plotny se nazývají U okna, Bezejmenná, Tvrz-Odmítavá, Caplík, Matterhornek a skály Pod Vyhlídkou.
     První ze skalních ploten se nazývá U okna. Tento název dostala proto, že uprostřed dolní části plotny je charakteristické skalní okno. Lokalita je rozdělena na tzv. dolní a horní
kulisu (obrázek č. 1 a 2). V dolní části se nachází celkem 18 cest a v horní 7 cest              od obtížnosti III do obtížnosti VI+ UIAA. Nejvíce prvovýstupů zde v letech 1965 - 1980 uskutečnili P. Hradílek, B. Husička, L. Marek, F. Nováček, J. Novotný, O. Novotný           a J. Urbánek (Sitař, 1988). Asi od roku 1960 bývá na horní části plotny vápnem velkými písmeny namalován nápis TÝN MALÝ ŘÍM, který místní horolezci každoročně na jaře obnovují. V roce 2005 došlo ve spolupráci s OVK Severní Morava k přejištění velké části ploten. U některých cest nižší obtížnosti v dolní části došlo k přidání jisticích prostředků     a byl zde vytvořen tzv. výcvikový sektor. Zde se učí děti a mládež organizovaná především v HO při SVČ v Lipníku lezení na prvním konci lana.
 
     Druhá z helfštýnských ploten má název Bezejmenná (obrázek č. 3). Pojmenovaná byla podle nejstarší cesty obtížnosti III, která se zde nachází. Výstupy vyšší obtížnosti             zde uskutečnili v letech 1980 - 1983 L. Marek a S. Miloš z Hranic. Jedná se o nejčastěji lezenou plotnu na Helfštýně. Je zde  celkem 27 cest od obtížnosti III do obtížnosti VIII+ UIAA.
 
     Třetí z helfštýnských ploten má název Odmítavá (obrázek č. 4 a 5) podle nejdelší cesty v celé oblasti 40 m dlouhé Odmítavé od L. Rašky a J. Polanky, kl. V+, A0, 28.7.1979. První čistý přelez S. Miloš, kl. VII-. Cesta je charakteristická velmi drobnými příčnými výstupky, celkem je při výstupu potřeba k zajištění 11 expresek! Z vlastní zkušenosti mohu říct, že se jedná o opravdovou lezeckou lahůdku. Ve starších průvodcích bývá taky třetí plotna označována jako Tvrz. Je zde celkem 13 cest                od obtížnosti III do VII+ UIAA. Výstupy vyšší obtížnosti zde v letech 1977-1980 uskutečnili J. Adamec,  F. Čáp, L. Marek a S. Miloš. V roce 2008 byla celá plotna rovněž přejištěna a vyčištěna (Skypala, 2010).
Nacházejí se zde tyto cesty:
 
     Pod Odmítavou se nachází malá bezvýznamná věž s názvem Caplík. Jsou zde pouze
 
3 cesty  obtížnosti IV, V a VI UIAA. Jména autorů ani názvy cest se nedochovaly.
 
 
 
     Čtvrtá helfštýnská plotna má název Matterhornek (obrázek č. 6). Název dostala pole charakteristické střední místy převislé části, která svým tvarem připomíná známou horu        ve Švýcarsku. Je zde celkem 23 cest od obtížnosti III do obtížnosti VIII UIAA. Výstupy vyšší obtížnosti zde v letech 1967-1982 uskutečnili P. Hradílek, M. Kožík, P. Matoušek      a S. Miloš. V roce 2009 byla celá plotna přejištěna a vyčištěna (Skypala, 2010).
 
                                                            
 
     Poslední helfštýnská oblast, bývalý lom Pod Vyhlídkou (obrázek č. 7) se nachází  asi1,5 km od obce Týn nad Bečvou směrem na Hranice. Na lesní cestě Gabrielka, která         se vine v úbočí svahu je vyhlídka a pod ní se nachází již zmiňovaný lom. V lomu je možné táboření. Oblast je z minulosti velmi zanedbaná, v současné době na ní provádí dvojice aktérů Babača, Bartošek čištění a přejišťování cest. Celkem je zde 25 cest od obtížnosti III do obtížnosti VII UIAA. Výstupy vyšší obtížnosti v 1966-1982 uskutečnili D. Hradil,       Z. Kožík, S. Miloš,  A. Učeň a J. Urbánek (Doležal, Ferdinand, 1988).  
 
 
 Potštátské skály
 
     Potštátské skály jsou tvořeny dvěma základními skalními celky Horními a Dolními skalami. Jedná se o bývalý břidlicový lom. Skalní bloky jsou místy protkány výraznými křemennými pásy. Lokalita se nachází severozápadně od Hranic, asi 2 km za obcí Olšovec směrem na Potštát a je součástí tzv. Potštátského skalního města. Horní skály, označované  též jako Staré skály mají výšku zhruba 20-25 m, poskytují možnost lezení na 19 cestách obtížnosti II-VII+ UIAA klasifikace. Skály jsou rozděleny na dvě charakterově odlišné části. Levá část má spíše charakter plotny a nachází se tam 10 cest obtížnosti II-VI+ UIAA. Pravá část je značně převislá a nachází se zde cesty vyšší obtížnosti Celkem je jich 9 a mají obtížnost V+ - VII- UIAA (Doležal, Ferdinand, 1988).  Lokalitu objevili a pro horolezecké účely zprovoznili členové hranického horolezeckého oddílu TJ Sigma Hranice, který v nedalekých Hranicích v roce 1956 založil ing. Jaroslav Jašek. První cesty                         zde po nezbytných terénních úpravách vznikly v roce 1962. Jednalo se o cesty Jarní II, Radost IV, Kapradinová IV a Vendulka IV. Autoři cest byli J. Jašek a B. Vařeka. V roce 1963 zde vytvořili Z. Opletal a J. Jašek ml. cesty obtížnosti VII- s názvy Iva a Olga. Potom zde objevitelská činnost na několik let ustala a další cestu vytvořil až v roce 1973 nový člen oddílu J. Hon a nazval ji Kapradinová a měla obtížnost III. Opět nastala několik let odmlka  až v roce 1982 P. Matoušek na horních skalách vytvořil v roce cestu Táňa V. Horolezecká činnost na Dolních skalách, které se nacházejí asi 200 m po proudu potoka  od skal Horních  a mají výšku asi 30 m byla zahájena o něco později. První cesty zde byly vytvořeny dvojicí Matoušek, Matějka v roce 1974. Jednalo se o cesty Jana VI, Peklem     do nebe V, Královská VI, Hanka V, Lída diretisima VI a Cesta M&M IV+. V období       od roku 1974 na skalách Dolních  a od roku 1982 na skalách Horních do roku 2005          se zde pouze lezlo a skály se udržovaly v pokud možno provozuschopném stavu.             Na skalách se konaly každoročně brigády zaměřené na údržbu skal a metodické dny. Nicméně skály obzvláště v posledním desetiletí minulého století chátraly a zvětrávaly.    Ke zlomu došlo v již zmiňovaném roce 2005, kdy lokalitu znovu objevila, kompletně vyčistila, přejistila a vytvořila zde několik nových cest dvojice lezců Bartošek, Babača.   Na Horních skalách vznikly nové cesty Babinec IV, Varianta kapradiny IV+, Trojzubec VI+/VII-, Varianta Táni V+,  Vlčí mlha VII-, Petzl VI+, Spousta andělů VII+, Pravý          a Levý kout V+, a Stará  cesta VII-. Na  Dolních  skalách  byly V. Čudkem vytvořeny nové
cesty  s  názvy  Janiny  plotny VII-,  Císařský řez VI+, Hančina hrana VI-, Na čekané VII-,
Varianta čekané VI- (Skypala, 2010).
     Tím byly lezecké možnosti v této lokalitě v podstatě vyčerpány. V současné době jsou skály, jištění i okolní terén ve výborném stavu a jsou každoročně navštěvovány lezci z blízkého  i vzdálenějšího okolí.
 
 Hluzov
 
      Jedná se o bývalý vápencový lom na severním konci obce Hluzov, nedaleko obce Černotín asi 6 km od města Hranice. Lom leží v současné době na soukromém pozemku        a majitel souhlasil s provozováním horolezecké činnosti na vlastní nebezpečí. V současné době se zde nachází celkem 33 cest obtížnosti IV-VIII+ UIAA. Výška jednotlivých skalních ploten se pohybuje mezi 10-20 metry. Tuto lezeckou oblast objevil v osmdesátých letech minulého století Standa Miloš zvaný Pim. Tenkrát se jí věnoval pouze okrajově       a vytyčil zde jen několik málo cest. V devadesátých letech ji několikrát navštívili hraničtí lezci Vláďa Čudek a Dušan Pátek. Tenkrát zde vytvořili jen jednu lezeckou cestu. Oblast ležela ladem až do roku 2003, kdy se jí ujala známá dvojice tvůrců cest Jirka Babača          a Standa Bartošek. Ti stěny v bývalém lomu vyčistili a zbavili je volných kamenů             a náletových dřevin a křovin. Celou oblast kvůli přehlednosti rozdělili na Levou část, Střední část a Pravou část. V průběhu roku 2003 a 2004 zde vytvořili celkem 33 hodnotných lezeckých cest (Skypala, 20
 
 Skály pod Křivým
 
    Nad městem Hranice na severovýchodním úbočí svahu Maleníku se nachází skály nazvané Pod Křivým. Podobně jako Helfštýnské skály jsou tvořeny rulou s občasnou příměsí jiných hornin. Jedná se o čtyři samostatné celky, nazvané Velké skály (obrázek    č. 13), Horní skály (obrázek č. 14), Přední skály (obrázek č. 15) a Ďáblův převis (obrázek   č. 16). Mají maximální výšku 10 m a většina cest je spíše boulderového charakteru. Skály objevili a pro horolezeckou činnost upravili členové horolezeckého oddílu TJ Sigma Hranice, především J. Hon, P. Matoušek a J. Matějka. V průběhu 70. let minulého století zde vzniklo celkem 23 cest od obtížnosti II do obtížnosti VI UIAA. Skály měly vždy jen lokální význam, lezecká činnost zde skončila v 90. letech minulého století. Dnes jsou skály neudržované, zarostlé a horolezeckou činnost zde již bez rozsáhlých úprav provozovat nelze.  
 
Skály v Teplicích nad Bečvou
    
     Skály v Teplicích nad Bečvou lze rozdělit na dvě části. Tou první lokalitou je skalní masiv pod sochou Svatého Jana Nepomuckého (obrázek č. 17) ve svahu nad levým břehem řeky Bečvy nad lázněmi Teplice nad Bečvou. Skály jsou tvořeny kulmskými břidlicemi          a droby. V polovině 70. let minulého století zde Standa Miloš se spolulezcem Miloslavem Ludíkem a později i místní lezci Michal Sobotka a Jirka Janáček vytvořili asi 10 cest obtížnosti III-VII UIAA. Cesty osadili nýty a jistícími kruhy. Oficiální průvodce této lokality nikdy neexistoval, skály ani nebyly v žádném průvodci evidovány. Tato lokalita sloužila v omezené míře pouze místním lezcům. Celá oblast se nachází v Národní přírodní rezervaci Hůrka a horolezecká činnost zde není povolena. Skály jsou v současné době v dobrém stavu, ale právě kvůli zákazu činnosti a dostatku jiných možností se zde neleze. Nedaleko skal u zpustlého gotického hradu Svrčov z 15. století se nachází geologický zlom, od kterého  na  jih  přechází kulmské břidlice a droby v prvohorní devonské vápence.
V této oblasti se nachází světoznámá krasová Hranická propast a na druhé straně údolí v lázních Teplice nad Bečvou Zbrašovské aragonitové Jeskyně (Travěnec, 1990). A právě nedaleko jeskyněmi, asi 150 m na turistické stezce se nachází druhá oblast, zvaná Infarkt (obrázek č. 18). Jedná se o drobnou vápencovou skalku, na které v 90. letech minulého století vytyčili místní lezci Dušan Pátek, Jirka Janáček a Aleš Brychta cestu dlouhou       asi 7 m obtížnosti VII UIAA s názvem Infarkt s několika variantami. Dalších několik boulderových cest se nachází ještě v  jeskyňce pod Infarktem. Autoři jsou Roman Burianec a Aleš Brychta. Jedná se o cesty pouze místního charakteru, nikdy v žádném průvodci publikovány nebyly a kromě místních lezců o nich v podstatě nikdo neví.
 
 Hranický viadukt
     Hranický viadukt byl postavena k překlenutí údolí říčky Veličky na severozápadním okraji města Hranic na trase tehdejší Severní dráhy císaře Ferdinanda. Nejstarší jednokolejná část hranických viaduktů o celkové délce téměř 450 metrů byla postavena již v roce 1846. Tvoří jej 32 mohutných kleneb z cihel. Druhý souběžný kamenný viadukt byl vybudovaný v roce 1873, zatímco železobetonový viadukt byl postaven před druhou světovou válkou. Vzhledem ke zchátralosti byl po něm provoz v roce 1996 zastaven. Obě části viaduktu byly zrekonstruovány během modernizace druhého železničního koridoru v roce 2002. Podle památkářů hranické viadukty patří k předním železničním mostním stavbám dochovaným u nás v autentické podobě a byly zapsány do seznamu nemovitých kulturních památek (Nebeský, 2007). S nápadem využít této unikátní stavby k nácviku horolezecké činnosti nepřišel nikdo jiný, než legenda hranického horolezectví Stanislav Miloš zvaný Pim. Svou vizi začal naplňovat v roce 1980 a v průběhu několika následujících let vytyčil a osadil kruhy na stěnách viaduktů zhruba 50  lezeckých cest. Tyto cesty se pohybovaly od obtížnosti IV do obtížnosti VIII UIAA. Cesty obtížnějších klasifikací se nacházely na nejstarší jižní části viaduktů (obrázek č. 19). Tyto byly postaveny z velmi pečlivě a přesně opracovaných vápencových kvádrů. K lezení               se využívaly drobné velmi úzké spáry mezi jednotlivými kvádry. Lezení kladlo velké nároky na techniku, sílu v prstech a na kvalitu lezecké obuvi. Cesty nižších klasifikací      se nacházely na severních pilířích (obrázek č. 20), které byly postaveny později                  a to z poněkud hruběji otesaných kvádrů žulových. Na těchto žulových stěnách                 se nacházely také v podstatě nekonečné možnosti k boulderingu. Nutno dodat a mohu       to potvrdit i z vlastní zkušenosti, že Standa většinu cest lehce podhodnotil. Bylo to dáno jeho mimořádným lezeckým talentem, ideální tělesnou výškou a nevšedním citem          pro skálu a možná taky trošku zlomyslností. Často se stávalo, že přijeli lezci např. ze Zlína, zkusili několik obtížnějších cest a znechuceni odjeli, protože na některé cesty nedokázali                ani nastoupit. Několik cest zde ještě vytyčil okolo roku 1990-1995 místní talentovaný lezec Dušan Pátek. Většina cest byla technicky velmi náročná a vyžadovala k jejich zdolání dlouhodobější nácvik a dostatek trpělivosti. Hranické viadukty nesloužily nikdy jako oficiální horolezecký terén a v žádném průvodci o nich nebyla nikdy zmínka. Byla to čistě lokální záležitost. Viadukty sloužily k nácviku horolezecké činnosti až do jejich rekonstrukce v roce 2002. Při rekonstrukci byly ze stěn vytlučeny jistící kruhy a všechny pilíře byly opatřeny cedulemi se zákazem vstupu. Několikrát jsme se ještě v minulých letech o lezení na viaduktech pokusili, ale po několika konfliktech s městskou policií jsme posléze svých snah definitivně zanechali.