Alpy (7/2013) Grossglockner 3798 m.n.m.
Sestava: Michal, Petra, VašekGrossglockner 2013
Někdy v polovině června mě oslovil Michal, zda bych s ním a s Petrou nezajel na víkend na Grossglockner. Byli jsme tam asi před 15 lety, zdálo se nám to lehké, a tak Michalovi přišlo jako dobrý nápad vzít tam Petru a seznámit jí touto nenáročnou cestou s krásami Alp. Souhlasil jsem, protože na hory jezdím rád a na Grossglockner jsem se stejně ještě někdy chtěl zajet podívat. Termín odjezdu jsme stanovili na pátek 5.7. večer. Příjezd v neděli 7.7. v noci po zdolání vrcholu a sestupu. Jak jsme naplánovali, tak se i stalo. V pátek 5.7., okolo 20:00 když jsem se vrátil z práce, vyrážíme směr Grossglockner. Plán byl takový, že pojedeme, kam až to půjde, a zbytek noci dospíme někde v Rakousku na parkovišti. Cca V 01:00 zaléháme „někde“ v Rakousku na parkovišti, ráno okolo 8:00 pokračujeme v cestě. Zanedlouho míjíme známou mýtnici ve Ferleitenu a vydáváme se na pověstnou Grossglockner Hochalpenstrasse. Tato vysokohorská cesta s kvalitním asfaltovým povrchem, mnoha serpentinami a úžasnými výhledy protíná napříč masiv Vysokých Taur. Je velmi vyhledávaným cílem motoristů, motorkářů, ale i cyklistů. Zhruba v polovině cesty odbočujeme na tzv. Gletscherstrasse ke komplexu parkovišť a vyhlídkových teras na Franz-Josef (2418 m), kde chceme zaparkovat a odtud vyrazit na chatu Erzherzog-Jahann-hütte (3454 m). Kolem poledne po uvaření oběda a nabalení nezbytných věcí k výstupu se nám to daří. Nejprve je potřeba sestoupit na ledovec Pasterze, přejít jej a poté pokračovat ve výstupu na chatu. Jsme velmi nemile překvapeni, ostatně asi jako většina turistů a zcela určitě hlavněglaciologů, stavem Pasterského ledovce. Oproti naší minulé návštěvě v roce 1998 jej minimálně polovina roztála a je zřejmé, že tento jev velmi rychle pokračuje. Při sestupu jsou umístěny cedulky, v jaké výšce se ledovec nacházel každých pět let. Úbytky jsou v desítkách metrů. Musíme jít podstatně výše, než minule, abychom se přes ledovec bezpečně dostali na druhou stranu údolí. Zde začíná opravdový výstup na chatu. Nejprve nabíráme rychle výšku v suťových a kamenných serpentinách. Posléze se dostáváme k rozcestí, kde se dá ve výstupu pokračovat buď vlevo po ledovci Hofmannskees, nebo vpravo po skalnatém hřebeni spadajícím z vrcholu Kleiner Glockner.Při našem minulém výstupu jsme šli po ledovci. Tentokráte z důvodu pokročilé hodiny a obavy z brodění se v rozbředlém sněhu a taky na doporučení 2 sestupujících horolezců že skalnatý hřeben je zajištěn ferratou, volíme skalní variantu. Od parkoviště na chatu udává průvodce dobu výstupu asi 4 hodiny. S těmito českými průvodcům vydavatelství ALPY z počátku 90. let minulého však máme již jisté neblahé zkušenosti, a tak jsme v odhadu doby výstupu raději poněkud pesimističtější. Že děláme dobře, se ukázalo velmi záhy. Cesta pochopitelně zajištěna ferratou nebyla, pouze cca každých 10-20 metrů byla cesta jištěna železnou tyčí, coby štandem. Jinak se jednalo o poměrně náročné a velmi exponované lezení, místy minimálně obtížnosti III. Po 3 hodinách vyčerpávajícího lezení ve trojici dosahujeme vrcholu skalního hřebene a k chatě nám chybí již jen asi ½ hodiny po sněhu. V 19:00, tedy asi po 7 hodinách, jsme konečně na chatě. Unavení, vyčerpaní, a někteří i s tradiční bolestí hlavy z nadmořské výšky. Nakonec však po zvážení všech pro i proti jsme došli k závěru, že přestože byl výstup dlouhý, exponovaný a vyčerpávající, zřejmě to byla lepší varianta, než se celé odpoledne brodit v rozbředlém sněhu a smažit se na slunci. Nocleh jsme měli rezervovaný, takže žádný problém. Část naší výpravy ihned ulehla, no a já s Petrou jsme se vydali do hospody okoštovat kvalitu místního piva. Za 5 EU obvyklý standard, dalo se vypít.
Jelikož k vrcholu je to z chaty už opravdu pohodový výstup, nemusíme ráno příliš brzy vstávat. K vrcholu se vydáváme okolo 8:00 ráno. Tady už se dá výše zmíněnému průvodci celkem důvěřovat, nahoru a dolů celkem 3 hodiny, což se nám daří. Počasí úžasné, azuro (meteorologům z norského serveru YR.NO se předpověď naštěstí vůbec nevydařila, protože celé 2 dny mělo být zataženo, pršet a sněžit). Jen těch lidí mohlo být trošku méně… V 11:00 jsme po dosažení vrcholu (3798 m) zpět na chatě a po občerstvení a krátkém odpočinku se vydáváme zpět k autu. Tentokrát již po ledovci. Byť byl rozbředlý, přece jen byl sestup výrazně rychlejší a pohodlnější než výstup. Okolo 15:00 jsme zpět na parkovišti. Vaříme oběd a v 16:00 vyrážíme zpět směr ČR. Domů jsme dojeli podle předpokladu asi ve 22:00. Na víkendovou akci docela slušný výkon. Myslím, že téměř všichni členové naší minivýpravy museli být s akcí s odstupem času spokojeni. Já osobně jsem byl nadšen!
Hore zdar, Vašek
